23.1. Neandrtálci
Vlhká Kundička
Led 23, 2025
59
0
V jeskyni chladné, pod hvězdnou tmou,
neandrtálci svůj příběh tknou.
Bez slov a vět, jen pohledem,
srdce svá hřejí jeskyním ohněm.
On jí dal kámen, hladký a bílý,
symbol té lásky, co neměla chyby.
Ona mu věnec z větviček spletla,
v její něze se vřelost střetla.
Spolu v dešti, ve větru i v mrazu,
našli si cestu v tom pradávném času.
Láska jejich, surová, pravá,
byla laskavá i bez vyřčeného slova.
Ač dávno pryč jsou jejich dny,
v jeskyních zůstal jejich ozvěny stín.
Oheň, co zahříval i jejich sny,
věčně tepou v útrobách dějin.
Komentáře (0)