3.2. Bouře v nás
Vlhká Kundička
Úno 4, 2025
8
1
Vítr se zvedá, ticho mizí,
v hrudi plamen, co se neuklidní.
Slova bodají ostřeji než dřív,
každý pohled je jak nůž, co zaříz.
Ty se ptáš, proč hněv tak vzrůstá,
proč v očích mých je bouře hustá.
Nejde o tebe, nejde o svět,
jen mé hormony hrají náhlý duet.
Před bouří ticha, pak příliv slov,
srdce se vzpírá, nechce víc emočních katastrof.
Jen pochop, že přijde den,
kdy vlna ustoupí a klid vrátí se sem.
Pak ruku natáhnu, úsměv dám,
dík za trpělivost, co ve tvém hlase znám.
Je to jen fáze, týden ve tmě,
zase tě miluju – zase jemně.
Standa Lukes
Miluji tyto básničky, ale někdy jsou nějak emotivní. Se slzou v oku děkuji za tuto básničku