19.1. Doteky mlhy
Ve vánku tichém, v ranní mlze,
tvé ruce, dotýkají se mé kůže.
Tvůj hlas jak kapky padá ke mně blíž,
šeptá mi touhy – co všechno smíš.
Slunce nás svléká do hedvábných šatů,
spoutáni teplem, pryč od cizích zraků.
Ve tvých pažích mizím jak dým,
já patřím tobě – v této chvíli jsem ráda majetkem tvým.
Komentáře (0)