2.6. Svázaná a odevzdaná, takhle to mám ráda
Sedím v temné místnosti,
na kolenou, ruce za zády,
sedím a čekám v tichosti,
už nějakou chvíli klečím tady.
Dveře se otevírají,
najednou světlo mé oči vypaluje,
na postavu čekají,
a zde on vstupuje.
Za vlasy mě chytá,
já se za ním plazím,
jsem uvnitř rozbitá,
těším se na místo kam odcházím.
Otevírá dveře,
k posteli mě háže,
jen jeho úd bude má večeře,
tak jak jen přikáže.
Mé oči zavírá,
cítím jeho jemný dotek,
ústa jemně otevírá,
a sahá do kalhotek.
Když si trochu pohraje,
zjistí zda jsem vlhká,
vezmeme se do ráje,
jeho touha je příliš velká.
V ústech už ho celý cítím,
začíná přirážet,
a já se dusím,
stejně to však lze vydržet.
Pak mě zvedne,
na postel pohodí,
jeho pohledy vražedné,
ty vždycky mě navnadí.
Za vlasy zatáhne a otočí mě,
cítím ho v sobě,
do polštářů mě přitlačí pevně,
roztáhne mé nohy, obě.
Až se ukojí,
vedle se schoulím,
otáčí celou osobu moji,
končíme objetím.
Trochu se cukám,
on se snad i leká,
takhle je to dobře říkám,
vždyť jsem to tak chtěla.
Svázáná a odevzdaná,
to mi nevadí,
je to moje podoba pravá,
miluju když mi to provádí.
Komentáře (0)