6.1. Sen?

6.1. Sen?

Sešli jsme se na nádraží,
stojím trochu stydlivě, v ruce trochu mačkám růži, 
ty jsi však přišla krásná, v šatech růžových,
a já pochopil, že tohle není náhoda, snad vystoupila si ze snů mých.

Povídáme si o práci a vínech červených,
já ti lichotím, ty se usmíváš po mých řečech prý vtipných.
Pak ale zvoní telefon, a já slyším:
“Promiň, vzbuď se – čeká tě jiný světa sen.”