6.1. Sen?
Sešli jsme se na nádraží,
stojím trochu stydlivě, v ruce trochu mačkám růži,
ty jsi však přišla krásná, v šatech růžových,
a já pochopil, že tohle není náhoda, snad vystoupila si ze snů mých.
Povídáme si o práci a vínech červených,
já ti lichotím, ty se usmíváš po mých řečech prý vtipných.
Pak ale zvoní telefon, a já slyším:
“Promiň, vzbuď se – čeká tě jiný světa sen.”
Komentáře (0)