Bujaré sexuální radovánky aneb Luperkálie

Představte si ulicemi Říma rozléhající se bujarý smích, vzrušené křiky i vzdechy a ozvěnu bosých kroků, když muži odění jen v bederních rouškách z kozí kůže procházejí městem. V rukou drží řemínky, jimiž symbolicky šlehají ženy toužící po plodnosti, zdraví i sexu. Tento neobyčejný rituál, plný erotické energie, propojení s lidskou přirozeností i přírodou, se odehrával každoročně během Luperkálií – jednoho z nejstarších a nejzajímavějších svátků starověkého Říma. Byl to čas, kdy se hranice mezi bohy a smrtelníky stíraly a oslavy přírody, plodnosti a ochrany dosahovaly svého vrcholu. Co na tomto svátku Římany fascinovalo a proč jeho ozvěny dodnes vzbuzují zvědavost historiků i romantiků? Ponořme se do tajemství Luperkálií, kde se mýty mísí s realitou a rituály překonávají čas.

Historický kontext svátku

Luperkálie byly úzce spjaty s mytologickým základem Říma, zejména s příběhem Romula a Rema, zakladatelů města. Podle legendy byli bratři jako děti zachráněni vlčicí, která je kojila ve své jeskyni, známé jako Lupercal na úpatí Palatinu. Svátek tedy připomínal jak ochranu a plodnost, tak i zakladatelskou legendu Říma. 

Luperkálie byly oslavou přechodu mezi zimou a jarem a jejich cílem bylo zajistit plodnost nejen lidí, ale také dobytka a zemědělské půdy. Tento svátek byl natolik zakořeněný v římské kultuře, že přetrval i v době, kdy se křesťanství začalo šířit jako dominantní náboženství. V Římě byla společnost založená na myšlence patriarchátu, ženy většinou jen poslouchaly a muž měl nad nimi kontrolu. Sex jako projev vášně byl tedy spojen hojně i s mimomanželskými vztahy, muži se tedy oddávali intimním hrátkám i na veřejných místech a při Luperkáliích ještě více, než kdy jindy! 

Průběh oslav a rituály

Oslavy začínaly v jeskyni Lupercal, kde kněží zvaní Luperci (volně přeloženo „vlčí kněží“) obětovali kozu, symbol plodnosti, a psa, symbol očisty. Krev z oběti byla poté potřena na čela kněží a následně smyta mlékem, což mělo očistný význam.

Po oběti následovalo vytvoření řemínků z kozí kůže, tzv. februa, které kněží používali při další části rituálu. Oblečeni pouze do bederních roušek z kozí kůže běhali ulicemi města a šlehali ženy i muže těmito řemínky. Tento akt měl zajistit plodnost, zdraví a ochranu před nečistotou. Ženy často samy nastavovaly ruce či záda, protože věřily, že tím zvýší své šance na početí nebo zajistí bezpečný porod.
 

Zánik a vliv na moderní svátky

Luperkálie byly slaveny až do 5. století n. l., kdy byly považovány za pohanskou tradici neslučitelnou s křesťanstvím. Roku 494 je papež Gelasius I. oficiálně zrušil a nahradil je svátkem Hromnic. Přesto se někteří badatelé domnívají, že Luperkálie mohly inspirovat moderní Valentýn, který rovněž připadá na únor a tematicky se zaměřuje na lásku a plodnost.

Luperkálie byly výrazným projevem římské kultury, která oslavovala propojení člověka s přírodou a tradicemi. Tento svátek, plný dramatických a symbolických rituálů, připomíná hlubokou víru starověkých Římanů v sílu oběti, očisty a božské ochrany. I přes svůj zánik zůstává fascinujícím oknem do světa antických rituálů a jejich vlivu na kulturu a společnost.

Luperkálie byly úzce spjaty s mytologickým základem Říma, ale i s přírodou, sexualitou a přirozeným řádem. Můžeme si z nich vzít návrat k přírodě. Sexualita, vášeň a vzrušení jsou přirozené, užívejte si jich!