Pornokracie aneb dějiny psala vášeň. Jak se využívaly ženské zbraně v dějinách!

Období v dějinách papežství známé jako “pornokracie” (nebo také “vláda konkubín”) je jednou z nejkontroverznějších a nejméně morálních kapitol v historii římskokatolické církve. Tento termín, odvozený z řeckého výrazu „porne“ (prostituce) a „kratos“ (moc), označuje mimo jiné období zhruba od roku 904 do roku 964, kdy politiku papežů značně ovlivňovaly mocenské intriky a zájmy významných římských aristokratických rodin, především rodu Theofylakta, a především ženy tohoto rodu – Theodora a její dcera Marozia.

Toto období je spjato s úpadkem morálních standardů papežského úřadu a s politickými machinacemi, které výrazně oslabily autoritu papeže. Přestože jde o temnou stránku historie církve, poskytuje fascinující pohled na střet náboženské moci a světských ambicí.

Pozadí pornokracie: Mocenské vakuum v Itálii

Evropa na přelomu 9. a 10. století byla zmítána politickou nestabilitou. Rozpad karolinské říše způsobil mocenské vakuum, které vedlo k vzestupu místních šlechtických rodů. Řím nebyl výjimkou. Po smrti císaře Ludvíka II. (875) byla autorita papežství oslabena, protože papežové již neměli silného císaře, který by je chránil.

V této situaci se prosadil rod Theofylaktů, významné římské aristokracie, který díky svému bohatství a strategickému manévrování ovládl klíčové posty v Římě. Theofylakt, který byl římským konzulem a vévodou, a jeho manželka Theodora byli klíčovými postavami, které zastiňovaly papežský úřad.

Skrytá vládkyně Říma

Theodora, manželka Theofylakta, se v tomto období stala jednou z nejmocnějších žen v Římě. Podle některých historických záznamů byla Theodora nejen vysoce inteligentní a ambiciózní, ale také proslulá svými nemanželskými aférami a schopností manipulovat politické prostředí. Jak asi...

Spolu s Theofylaktem ovládala papežský stolec prostřednictvím pečlivě vybraných kandidátů, které prosazovala na papežský trůn.

Nejvýznamnějším z nich byl Jan X., který se stal papežem v roce 914. Jan X. byl nejen podporován Theodorou, ale podle některých pramenů byl dokonce jejím milencem. Theodora tak de facto rozhodovala o politice papeže, čímž se papežský úřad stal loutkou v rukou mocné šlechty.

Dědička matčiny moci

Theodořina dcera Marozia pokračovala v tradici mocenské manipulace. Byla ještě ambicióznější než její matka a její vliv na papežství se stal klíčovým prvkem pornokracie. Marozia byla známá svými politickými sňatky a nemanželskými vztahy, což jí umožnilo udržet kontrolu nad papežským stolem i po smrti její matky.

Marozia byla milenkou papeže Sergia III. (904–911), což vedlo k velkému skandálu. Její vztah se Sergiem údajně vedl k narození syna, který později usedl na papežský stolec jako Jan XI. (931–935). Marozia se později provdala za hraběte Albrechta z Toskánska, což jí poskytlo další vojenskou podporu a upevnilo její politickou moc.

V roce 932 se Marozia pokusila ještě více upevnit svůj vliv tím, že se pokusila provdat za svého dalšího manžela, Hugha z Provanse, který byl italským králem. Tento krok se však ukázal být osudným, protože její vlastní syn Alberich II., z předchozího manželství, vedl povstání proti své matce a uvěznil ji.

Tehdejší zkaženost papežského úřadu

Pornokracie byla obdobím, kdy papežský úřad ztratil svou duchovní autoritu a stal se nástrojem světských zájmů. 
 

Co si z toho jako ženy můžeme odnést? 
 

Theodora a Marozia dokázaly využít své inteligence, diplomatických schopností a feminní energie k ovlivnění politických rozhodnutí v době, kdy ženy měly jen málo formálních možností zasahovat do řízení společnosti.

Jejich příběh nám ukazuje, že ženský vliv v dějinách není zanedbatelný, ať už se odehrával v zákulisí, nebo přímo na veřejné scéně. Schopnost těchto žen využít charisma, inteligenci a strategické myšlení pro dosažení svých cílů z nich dělá postavy, které si zaslouží pozornost.

Přestože byly často démonizovány za svou moc a způsob, jakým ji získaly, jejich příběh odráží obecnou pravdu: ženy mohou hrát klíčovou roli v utváření historie, zejména pokud dokáží skloubit své přirozené kvality s důvtipem a odvahou. Theodora a Marozia jsou důkazem toho, že i v době, kdy byl svět zcela ovládán muži, mohly ženy zaujmout místo na vrcholu a určovat směr dějin.

Jejich příběhy nás vybízejí k zamyšlení nad tím, jakým způsobem dnes chápeme a oceňujeme sílu a schopnosti žen, a jak mocenské struktury, ať už v minulosti nebo současnosti, formuje ženská energie v kombinaci s inteligencí a odhodláním.

Ženy, nemusíte se snažit být maskulinní a samostatné, abyste se staly silnými! Mějte se rády a rozmazlujte se, budujte svou ženskou energii!