Cech prostitutek: Historie nejstaršího řemesla pod záštitou organizace

Prostituce je často označována za nejstarší řemeslo na světě a po staletí byla součástí sociálního i ekonomického života mnoha civilizací. Co ale není tak známé, je existence cechů a organizací sdružujících prostitutky, které jim poskytovaly určitou ochranu, práva a společenské postavení.

Tento článek vás provede historií cechů prostitutek, jejich fungováním a významem v různých obdobích.

Středověká Evropa: Když byla prostituce pod ochranou zákona

Ve středověké Evropě byla prostituce paradoxně jak tolerovaná, tak regulovaná. Mnohá města chápala, že je lepší ji kontrolovat než ji potlačovat. Vznikaly oficiální nevěstince a ve vybraných oblastech byly zřízeny čtvrti určené pro sexuální služby.

V některých městech se prostitutky sdružovaly do cechů podobně jako řemeslníci – tesaři, pekaři nebo kováři. Cechy prostitutek měly své představené, platily daně a dodržovaly přísná pravidla. Například v německém Norimberku měly prostitutky dokonce vlastní cechovní znak a oficiální statut.

Jak fungoval cech prostitutek?

• Pravidla a ochrana: Cechy stanovovaly pravidla, jak se mají prostitutky oblékat, kde mohou pracovat a kolik mohou účtovat. Díky tomu měly ženy určitý právní status a ochranu před násilím.
• Daně a povolení: Prostituce byla zdaněna, což městským pokladnám přinášelo nemalé příjmy.
• Sociální postavení: I když byly prostitutky považovány za „nižší“ vrstvy, ve srovnání s neorganizovanými ženami na okraji společnosti měly větší jistoty.

Itálie a Francie: Když byla prostituce ctěným řemeslem

Ve středověké Itálii a Francii byla prostituce nejen tolerována, ale dokonce považována za „nezbytnou součást morálky“– mělo se za to, že pomáhá zabránit znásilňování a uspokojuje „přirozené potřeby“ mužů.

Ve městech jako Benátky či Avignon fungovaly bordely řízené městskými úřady. Prostituce měla své kodifikované zákony, a dokonce se jí věnovaly i některé významné osobnosti, jako slavný benátský milovník Casanova.

V Paříži existovala Královská cechovní správa prostitutek, která regulovala nevěstince a dohlížela na „profesionální standardy“. Dokonce se vedly seznamy „registrovaných pracovnic“ a dbalo se na jejich zdravotní stav.

Cechy prostitutek ve starověku: Od Babylonu po Řím

Historie prostituce sahá hluboko do starověku. Ve starověké Mezopotámii byly chrámové prostitutky uctívány jako kněžky bohyně Ištar. Měly vlastní cech a byly považovány za posvátné ženy, které měly spojení s božstvy.

V antickém Římě existovaly prostitutky s různým statusem – od uctívaných hetér po otrokyně. Ty, které byly organizovány v ceších, měly lepší životní podmínky, daný pracovní řád a práva. V některých obdobích mohly prostitutky dokonce legálně vyžadovat ochranu od římských úřadů.

Zánik cechů a moderní doba

S nástupem křesťanství a změnami v morálce začala být prostituce stále více odsuzována. Ve středověku a raném novověku byly cechy prostitutek postupně rozpuštěny a sex byl vnímán jako hříšný.

V 19. století sice vznikaly legální nevěstince (například v Paříži nebo Londýně), ale organizace a právní ochrana prostitutek se zhoršila. Prostituce se stále více dostávala do ilegality, což vedlo k jejímu propojení s kriminalitou a obchodem s lidmi.

Dnes se organizace jako Amnesty International či různé ženské spolky snaží o lepší podmínky pro sexuální pracovnice, ale cechovní ochrana, jaká existovala v minulosti, už de facto neexistuje.

Byla minulost lepší?

I když prostituce nikdy nebyla společensky plně uznávaná, existence cechů prostitutek jí dávala určitou stabilitu a ochranu. Zatímco v minulosti měly prostitutky často více práv a lepší pracovní podmínky, moderní doba je spíše postavila na okraj společnosti.

Možná by nebylo od věci se inspirovat historií a hledat způsoby, jak dát sexuálním pracovnicím lepší ochranu, práva a možnost volby.

Co si myslíš o ceších prostitutek? Byla to správná cesta, nebo jen jiná forma regulace?