17.12. Touha noci
Šeptá noc svým temným hlasem,
vánek hladí těžká víčka.
Měsíc maluje stříbrným lasem
stíny těl, kde vášeň hýčká.
Tvůj dotek pálí jako žár,
srdce bije v divém rytmu.
Sladký hřích je náš oltář,
svět se topí v zlatém mýtu.
Dech se mísí s dechem tvým,
čas se ztrácí, světlo mizí.
V objetí tvém umírám a sním —
a znovu žiju v každé tvé vizi.
Tichý výkřik, něžný pád,
rozkoš zní jak stará píseň.
Jsem tvůj stín i tvoje zář,
tvé jméno šeptám… tiše… tiše.
Komentáře (0)