17.12. Touha noci

17.12. Touha noci

 

Šeptá noc svým temným hlasem,

vánek hladí těžká víčka.

Měsíc maluje stříbrným lasem

stíny těl, kde vášeň hýčká.

 

Tvůj dotek pálí jako žár,

srdce bije v divém rytmu.

Sladký hřích je náš oltář,

svět se topí v zlatém mýtu.

 

Dech se mísí s dechem tvým,

čas se ztrácí, světlo mizí.

V objetí tvém umírám a sním —

a znovu žiju v každé tvé vizi.

 

Tichý výkřik, něžný pád,

rozkoš zní jak stará píseň.

Jsem tvůj stín i tvoje zář,

tvé jméno šeptám… tiše… tiše.