4.11. Vikingové
Sedím na lavici dřevěné,
manžel vchází do dveří,
už vím, je ode mě žádané,
už vím, jak se na zemi klečí.
Oči do země zabodnuté,
uši nastražené,
nemusím to vlastně dělat,
ale vím jak to má rád.
Pohladí mě,
zvedne bradu,
pochválí mě,
zakloní hlavu.
Do jeho očí se vždy dívám,
dusím se a dusím,
oči už nechtěně přivírám,
ani se nutit nemusím.
Nastavím mu ruku,
zvedne si mě,
to bude zas doma hluku,
když šukáme každou noc ve tmě.
Komentáře (0)