11.2. Setkání milenců
Pod rouškou noci, tam kde čas spí,
scházejí se ti, co nemají být.
V očích jim plamen, na rtech jen smích,
ve víru touhy se ztrácí hřích.
Ruce se bloudivě po kůži ptají,
vášeň je řeka, co nemá už hráz.
Polibky hořké a přece tak sladké,
svět kolem mizí, zůstává nás.
Nechť ráno je klidné, ať nebolí snění,
teď patří jim chvíle, co v srdci se změní.
Ať cesty se kříží, či rozplynou v dál,
v té noci se našli – a to bylo vše.
Radek
❤️