4.3. Odcházím a ty spíš
Vlhká Kundička
Bře 4, 2025
45
1
Odcházím k ránu, ty stále spíš.
mé tiché kroky neslyšíš.
Je to pár hodin, co tě znám,
co šel jsem s tebou na byt ,,k vám".
Když svlékal jsem ti košili,
lehkou jak křídla motýlí,
bylas nedočkavá jako dítě,
a já do ticha šeptal MILUJI TĚ!
Nenapadlo tě, ty naivní, důvěřivá,
že já každé říkám tahle slova,
že tolika dívkám šeptám každou noc,
jak jsou krásný, že vážím si jich hrozně moc?
Nechápeš to, já jen beru- nevracím,
nad ufňukanýma holkama oči zavracím,
nemám na nějaké vztahy čas,
už teď myslím na jinou zas.
Ráno možná budeš brečet, křičet.
ale nepiš, stejně bych to nečet.
A nevolej, nechci slyšet zas
tvůj smutný, ukvičený hlas.
Mě tvé city nějak netrápí,
jen ty ženy se v depresi utápí,
ale proč bych to mě l řešit nebo ti psát?
Stejně budu i jiné už večer zase spát.
Radek
❤️