Eunuchové: Muži bez mužnosti jako neviditelní vládci dějin

Eunuchové – kastráti sloužící v palácích, chrámech či vojsku – představují jednu z nejzajímavějších a zároveň nejkontroverznějších skupin v dějinách lidstva. Přestože byli fyzicky zbaveni mužnosti, často stáli v pozadí největších impérií a ovlivňovali světové dění. Jak a proč vznikl fenomén eunuchů? Jaké role plnili v různých kulturách a proč nakonec zanikli?

Kde se vzali eunuchové?

Kastrace jako metoda kontroly a společenského uspořádání se objevovala již ve starověkých civilizacích. Důvody, proč byli muži podrobováni tomuto zákroku, se lišily podle historického a kulturního kontextu.

1. Politická loajalita – Eunuchové neměli rodinu ani dědice, a tudíž neohrožovali trůn ani nebudovali vlastní dynastie. To z nich činilo ideální správce, diplomaty či poradce.
2. Důvěryhodní služebníci – V panovnických harémech, kde žily konkubíny a manželky vládců, bylo žádoucí, aby muži nemohli být potenciálními otci nelegitimních dětí.
3. Náboženské a rituální důvody – V některých kulturách byli kastráti považováni za posvátné bytosti nebo duchovní prostředníky, např. v Mezopotámii nebo Indii.
4. Umělecké využití – Ve středověké a renesanční Evropě byli kastráti ceněni pro své výjimečné hlasy, což vedlo k jejich využívání v církevní hudbě i opeře.

Eunuchové v různých kulturách a jejich role

Čína: Stínoví vládci říše

V čínské historii sehráli eunuchové obrovskou roli, zejména ve státní správě. Od dynastie Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.) až po dynastii Čching (1644–1912) byli důležitými úředníky a často soupeřili s konfuciánskými byrokraty.

Nejznámějším čínským eunuchem byl Čeng Che, admirál a diplomat, který vedl rozsáhlé námořní expedice až do Afriky. Jeho flotila byla v 15. století nejmocnější na světě.

Eunuchové však často zneužívali svou moc a byli obviňováni z korupce. Jeden z nejhorších příkladů byl Wei Čung-sien (†1627), který ovládl dvorskou politiku za dynastie Ming a způsobil ekonomický i politický rozvrat říše.

Osmanská říše: Strážci harémů a mocní intrikáni

V osmanském impériu byli eunuchové rozděleni do dvou hlavních skupin:

• Bílí eunuchové – pocházeli z Evropy a často zastávali úřednické posty v administrativě.
• Černí eunuchové – byli přiváženi z Afriky a měli na starosti harém, který zahrnoval stovky konkubín a královských manželek.

Hlavní postavou mezi černými eunuchy byl Kizlar Agha, který měl přístup k sultánovi a mohl významně ovlivnit politická rozhodnutí. V 17. století někteří z těchto eunuchů dokonce zasahovali do volby velkovezíra.

Byzantská říše: Generálové i církevní hodnostáři

V Byzanci měli eunuchové neobvykle široké pole působnosti – mohli být vysokými úředníky, vojenskými vůdci, ale i patriarchou konstantinopolského kostela. Mnozí z nich dosáhli vrcholných pozic, přestože byli považováni za „neplnohodnotné muže“.

Například eunuch Narses byl významným generálem císaře Justiniána I. a vedl vojenské tažení proti Gótům v Itálii. Navzdory své kastraci se proslavil jako jeden z nejlepších stratégů své doby.

Evropa: Kastráti v hudbě a církvi

Ve středověké Evropě byla kastrace zakázána, ale existovala jedna výjimka – hudba. Od 16. do 18. století byli v Itálii vychováváni tzv. kastráti, tedy muži, kteří byli v dětství vykastrováni, aby si zachovali vysoký hlas. Tito pěvci se stali hvězdami opery a církevní hudby. 

Jedním z nejznámějších byl Farinelli, který zpíval pro španělský dvůr a byl považován za jednoho z největších pěvců všech dob. Více si můžete přečíst v dalších z našich článků zaměřeném přímo na fenomén kastrátů. 

Úpadek a konec éry eunuchů

S příchodem moderního světa začala kastrace jako společenská praxe mizet. Důvody byly zejména:

• Změna morálních a etických postojů.
• Úpadek monarchií a harémových systémů.
• Pokrok v lékařství a lidských právech.

V Číně byli poslední eunuchové propuštěni po roce 1912, když padla dynastie Čching. V Osmanské říši kastrace skončila až v 20. století, kdy došlo k úplné modernizaci Turecka pod vedením Mustafy Kemala Atatürka.

Mocní i bezmocní zároveň

Eunuchové byli paradoxem – zbaveni fyzické mužnosti, přesto měli často více moci než běžní muži. Byli to strážci, poradci, generálové i vládci ve stínu. Jejich historie je důkazem toho, že fyzická odlišnost neznamená slabost – naopak, v některých obdobích jim otevřela cestu k nebývalému vlivu.

Dnes jsou eunuchové už jen historickým reliktem, ale jejich příběhy dodnes fascinují historiky i spisovatele. Možná proto, že nám připomínají, jak moc může být skryta tam, kde bychom ji nečekali.