Můj partner je bordelář: Jak to změnit? Nebo se s tím snad smířit?

Všichni to známe. Ta sladká fáze začátku vztahu, kdy všechno vypadá růžově, až do chvíle, než přijde realita: ponožky na podlaze, neotevřené obálky roztroušené po stole a talíř na nočním stolku. Ano, váš partner je bordelář. A pokud jste zatím nepřišli na to, jak se s tím vypořádat (a přitom si uchovat duševní zdraví), jste tu správně!

Začátky bývají neškodné…

V prvních dnech jste nad vším mávli rukou. Mysleli jste si, že ten nepořádek je jen dočasný. „Vždyť přece nemůžu soudit hned,“ říkáte si. Jenže po měsíci začínáte chápat, že poházené oblečení a nádobí jsou vlastně standard, nikoli výjimka. To nepořádné kouzlo, které bylo na začátku skoro roztomilé, vás začíná lehce dráždit.

Metoda „Ignoruj a přežij“

První strategií, kterou většina z nás volí, je přehlížení. Pokoušíte se ignorovat chaos kolem sebe a doufáte, že se jednou sám od sebe uklidí (spoiler: to se nestane). Znáte to? Otevřete dveře ložnice a máte pocit, že jste vkročili do něčí šatny v obchodním domě – jen tam chybí prodavačka s úsměvem.  

Postupně se ale přistihnete, že ten bordel nedokážete jen tak odignorovat. A tak přichází fáze číslo dvě…

Komunikace (aneb zkuste to říct jemně)

Řekli jste si, že budete dospělí. Usedáte ke stolu a zkoušíte si s partnerem promluvit. „Víš, miláčku, možná bychom mohli trošku… víc uklízet?“ S úsměvem a nadějí, že to pochopí. Jenže odpověď je většinou ve stylu: „Já uklízím! Jen mám svůj vlastní systém.“ 

Cože? Systém? Jestli ten systém zahrnuje oblečení poházené na každém kusu nábytku a nádobí skládající se na pyramidu ve dřezu, začínáte mít pocit, že ten systém možná opravdu nepochopíte.

Výzva: Najít rovnováhu

Jakmile si uvědomíte, že přímé konfrontace moc nefungují, přichází další krok: pokusit se najít kompromis. Jste oba dospělí, takže určitě najdete systém, který bude fungovat pro oba. Partner může mít na starosti vybrané činnosti, vy zase jiné. Je to takové malé umění diplomacie – jak uklízet, aniž byste vyvolali válku. 

Začněte zlehka. „Mohl bys aspoň jednou týdně vyhodit ty prázdné lahve?“ nebo „Co kdybychom střídali dny, kdy myjeme nádobí?“ Je to jako když stavíte domeček z karet – citlivě a opatrně, aby se nesesypal při první kritice.

Nepřítel jménem „představa o dokonalosti“

Pro ty z nás, kteří máme rádi čisto a pořádek, je těžké se smířit s tím, že všechno nebude vždycky dokonale vyleštěné. Je na čase si připustit: váš domov možná nikdy nebude vypadat jako z katalogu IKEA. Ale vězte, že život je víc než čistý gauč bez drobků. Váš partner má možná nepořádné návyky, ale za to vám dává lásku, podporu a věrnost. Občasný bordel je malá cena za to, co máte společně. Ale nezoufejte - pořád je čas na to, svého partnera naučit uklízet!

Využijte vynalézavost: Uklízejte „nenápadně“

Víte, že váš partner nemá rád příkazy? Zkuste v tom být nenápadní. Možná když necháte koš na prádlo blízko postele, partner začne automaticky házet špinavé ponožky právě tam. Nebo vytvoříte strategická „úklidová místa“, která jsou tak pohodlná, že se jim nedá vyhnout. Malé triky jako krabice na klíče nebo košíky na drobnosti můžou zázračně pomoci! Uklidíte, aniž by to vůbec poznal.

Vysvětlete to jako výhodu (zábavně!)

Zkuste partnerovi vysvětlit úklid z jiné perspektivy. „Víš, kdyby sis uklidil ty ponožky, měli bychom víc času na to… (doplňte dle libosti).“ Pokud dokážete udělat z úklidu zábavu nebo jej spojíte s příjemnými aktivitami, máte větší šanci na úspěch. Čistota může být sexy, pokud ji správně podáte!

Závěr: Smířit se, nebo vyhrát?

Život s bordelářem může být někdy jako nekončící boj, ale taky to může být zábavná výzva. Důležité je neztrácet smysl pro humor a nebát se toho, že každý z nás má své slabé stránky. A pokud je jeho největší slabinou nepořádek, máte velkou šanci, že ho milujete přesně takového, jaký je – i s těmi ponožkami pod gaučem.

Tak co, jaký je váš život s bordelářem?