Ženy v Afghánistánu ztratily právo mluvit: Proč je důležité podporovat feminismus obzvlášť v této době

Nedávná omezení v Afghánistánu tvrdě zasáhla ženy a dívky. Kromě zákazu vzdělávání a drastického omezení veřejného života ztratily také právo vyjadřovat své názory na veřejnosti. Ano, tyto ženy jsou dnes v situaci, kdy jim není dovoleno se svobodně ozvat, vyslovit své myšlenky nebo sdílet své příběhy. Jejich hlasy jsou systematicky umlčovány. A tento stav je jednou z největších humanitárních krizí současnosti.

Právo mluvit – pro nás na Západě to může znít jako samozřejmost. Možnost říct svůj názor, zapojit se do rozhovoru nebo projevit nesouhlas. Ale pro ženy v Afghánistánu tohle právo mizí. Tato „ztráta hlasu“ znamená, že jim není dovoleno se účastnit veřejných debat, vystupovat v médiích nebo hovořit na veřejných shromážděních. To, co by dříve mohly říct beze strachu nebo postihu, jim teď přináší tvrdé tresty. Na veřejných místech či na akcích, kde by mohly být slyšeny muži, se ženy nesmějí vyjadřovat. Jejich životy jsou v tichu – a to nejen jejich hlasy, ale i jejich myšlenky, nápady a sny.

Následky umlčení: Když společnost přijde o hlasy žen

Afghánistán dnes zažívá krizi, která nemá jen vliv na ženy samotné, ale na celou společnost. Když je někomu odepřen hlas, trpí tím jeho právo na lidskou důstojnost. A když je umlčena polovina populace, která má co říct, je to obrovská ztráta pro celou komunitu. Ženy totiž přinášejí odlišné úhly pohledu, řeší problémy jinak a často dávají do centra pozornosti hodnoty, jako je péče, ochrana rodiny a vzdělání. Umlčení jejich hlasů znamená ochuzení veřejného prostoru a ztrátu různorodosti názorů.

Ztráta hlasu navíc vede k prohloubení ekonomické a sociální závislosti žen na mužích. Jsou dnes zcela odkázané na rozhodnutí svých mužských příbuzných, nemají prostor sdílet své nápady, zkušenosti ani požadavky. Ženy v Afghánistánu nejen, že nemohou mluvit na veřejnosti, ale i jejich snaha o vzdělání a práci byla z velké části potlačena. Když není slyšet polovina populace, celá země stagnuje.

Vzdělání je ženám v Afghánistánu také odepřeno

Vzdělání je klíč k lepší budoucnosti a nezávislosti. Přesto je dnes v Afghánistánu dívkám zakázáno chodit do škol od šesté třídy výše. Od návratu Tálibánu k moci v roce 2021 byly zavřeny dívčí střední školy, univerzity a v některých oblastech i základní školy pro dívky. Pro miliony mladých afghánských dívek, které chtěly studovat, se tím rozplynuly jejich sny.

Proč je to tak důležité? Dívky, které nemohou studovat, nemají šanci získat dobré zaměstnání, nemohou si vybudovat finanční nezávislost ani pomáhat své komunitě. Nemají příležitost stát se lékařkami, učitelkami nebo vědkyněmi, což ochuzuje nejen je, ale i celou společnost. Feminismus staví vzdělání pro všechny jako základní právo – protože vzdělané dívky mají sílu měnit svět k lepšímu.

Právo na bezpečnost a ochranu před násilím

Situace žen v Afghánistánu je dnes kritická. Tálibán zavedl nové zákony, které posílily kontrolu nad jejich životy. Dívky a ženy jsou nejen omezeny v pohybu, ale často čelí násilí, domácímu zneužívání a jsou zcela závislé na mužích. Bez přístupu ke vzdělání a možnosti vydělávat si jsou ženy vystaveny nejen ekonomické, ale i fyzické závislosti, což z nich často dělá oběti násilí.

Feminismus přitom bojuje za právo každé ženy na bezpečí a důstojnost. Podpora feminismu znamená, že jsme připraveni stát proti násilí páchanému na ženách a nesouhlasit s tím, aby byly ženy v jakékoli zemi vystaveny riziku jen kvůli svému pohlaví. Bezpečnost žen se zde stala vzácností a feminismus je globálním hlasem, který se za ně staví, ať už přímo prostřednictvím kampaní a humanitární pomoci nebo šířením povědomí.

Právo rozhodovat o svém životě a svobodně se pohybovat

Představte si, že byste museli požádat o povolení opustit svůj domov nebo se vydat na delší cestu. Tak vypadá realita života mnoha žen v Afghánistánu, kde jim často není umožněno volně cestovat bez doprovodu mužského příbuzného. V tomto prostředí nemohou ženy pracovat ani se zapojit do veřejného života – jejich svět je omezený na domácí prostředí.

Představte si, že ráno vstanete a víte, že vás nikdo nebude poslouchat, bez ohledu na to, co řeknete. Že nemůžete jít do školy, nemůžete pracovat a nemůžete svobodně vyjádřit svůj názor. Život bez hlasu znamená život v permanentním strachu. Strachu, že když se odvážíte promluvit, budete potrestány. Tyto ženy dnes žijí ve strachu z fyzického násilí, zatčení nebo i horších důsledků, pokud se pokusí porušit tato tvrdá pravidla.

Tento životní styl ničí nejen jejich sebevědomí, ale i psychické zdraví. Bez možnosti vyjádřit své emoce, obavy nebo ambice, se ženy cítí izolované a frustrované. Hlas totiž není jen o zvuku – je to nástroj, který nám umožňuje spojit se s ostatními, sdílet naše naděje, sny a radosti. Když je vám vzato právo mluvit, ztrácíte víc než jen zvuk. Ztrácíte kousek sebe.

Jak můžeme pomoci ženám, které ztratily právo mluvit?

I když jsou hlasy afghánských žen umlčeny, svět může být tím, kdo se postaví za ně. Tady je pár způsobů, jak můžeme jako jednotlivci i globální společenství pomoci:

1. Šířit povědomí: Mluvte o této situaci. Čím více lidí bude vědět, tím větší bude mezinárodní tlak na změnu. Sociální sítě jsou mocným nástrojem, díky němuž můžeme sdílet informace a názory, a tím i posílit hlasy, které jsou umlčeny.
2. Podpora organizací: Organizace, jako je Amnesty International, Human Rights Watch nebo Women for Afghan Women, pracují na tom, aby svět nezapomněl na afghánské ženy. Podpořte je, ať už finančně, nebo jako dobrovolníci. Každý příspěvek pomáhá.
3. Politický tlak: Vyžadujte od své vlády, aby v rámci mezinárodních jednání prosazovala práva afghánských žen. Když státy po celém světě začnou zvedat hlas za afghánské ženy, může to vytvořit potřebný tlak na změnu.
4. Posilovat feministické hodnoty: Feminismus bojuje za práva všech žen a jeho podpora znamená, že nebudeme lhostejní vůči tomu, co se děje za našimi hranicemi. Stát za právy afghánských žen znamená bojovat za to, aby byly slyšet, i když je jejich hlas v tuto chvíli potlačen.

Na závěr: Když mluvíme za ně, dáváme jim naději

Tato situace žen je velice temná a těžká. Ztráta hlasu je zásah do lidské důstojnosti a práva být slyšen. Když afghánské ženy ztratily právo mluvit, ztratily nejen svůj hlas, ale i část své identity. Ale svět se může postavit za ně. Když se k nim přidáme, dáme jim naději, že jejich situace není zapomenuta, že jejich tichý boj má cenu a že někdo jejich hlas stále slyší.

Každý z nás může být jejich hlasem, každý z nás může pomoci sdílet jejich příběhy a ukázat, že jejich osud není jen otázkou Afghánistánu, ale otázkou celé naší společnosti. Když budeme mluvit za ty, kdo nemohou, budeme stavět svět, kde už nikdo nebude muset žít v tichu.