11.1. Vejce Benedikt

11.1. Vejce Benedikt

U stolu sedí dva milenci zasnění,
ranní světlo kreslí stíny v jídelním znamení.
Ona má croissant, on vážný pohled,
kouká na vejce benedikt – sní o nových objevech.

„Když vezmeš si můj žloutek,“ on šeptá s hrou v oku,
„najdu svou lásku, to vejce je poklad, tvůj pokrm roku!“
Ona se směje: „Klid, drahý, jím jen Tvé,“
zatímco máslo z croissantu pomalu kape.

Snídají spolu, smích je jejich plán,
ve vejci benedikt našel on svůj chrám.
A přece to jídlo je malá kulisa –
láska je hlavním chodem, co z toho vyplývá!

 

Dej si i ty jeho vejce ke snídani, 

spolkni omáčku holandskou, 

nebudete ani jeden zklamáni, 

čeká vás zastávka vskutku rajská.