20.2. Láska v barvách safíru

20.2. Láska v barvách safíru

Dvě dívky v šepotu noci,
prsty se proplétají v tichosti.
Oči, co svítí v měsíčním svitu,
srdce, co bijí ve stejném rytmu.

Polibek něžný jak letní vánek,
láska, co nezná hranic ani válek.
Pro svět možná jiná, pro ně tak jasná,
žádná láska není krásnější než ta vlastní.

Ruku v ruce kráčí dál,
bez strachu, že by je svět sťal.
V očích plamen, v srdcích žár,
láska je láska – a ta nemá tvar.