26.12. Útěk z oslavy
V záři svíček, v tanci vín,
hosté zpívají, smích se vznáší, žádný splín.
V rohu sálu dva pohledy splynou,
touha jak oheň, vášeň vzplane silou velkou.
Ruce se tajně ve stínu dotknou,
srdce jim buší, chtějí být jen sami se sebou.
Tahle oslava je jen prázdná hra,
oni chtějí pryč, kam touha je zavolá.
Šeptají tiše, slova jsou jako hřích,
„Pojďme, tvojí být chtěla bych.“
Dveře se tiše za zády zavřou,
noc je vítá a hvězdy je sevřou.
Kroky se ztrácí, kam jen oni ví,
kde každý polibek touhu násobí.
Daleko od hlučných slavnostních tónů,
najdou svůj ráj v tajemství stromů.
Oslava žije, však pro ně ztrácí význam,
láska je vede tam, kam až Vám nepřiznám.
Dva milenci, noc, a měsíční svit,
utekli, aby mohli spolu žít.
Komentáře (0)