6.2. Ve tmě, kde se touhy mísí

Vlhká Kundička Vlhká Kundička Úno 6, 2025 128 1

6.2. Ve tmě, kde se touhy mísí

Ve tmě, kde se mísí touhy,
když světla zhasnou a svět se skryje,
naše duše se v tichu setkají,
bez bariér a bez slov jen cítí.

V náruči tmy se dotýkáme něhy,
každý dotek, dech, je jako zpěv lásky,
všechno je pravdivé, čisté a svaté,
v temnotě nacházíme naše duše sobě zaslíbené.

Když noc nám objímá celý svět,
žádná slova nejsou potřebná – smysly vládnou,
v každém polibku i jemný dotek,
rodí se vášeň, co přemáhá veškeré bázně.

Bez rušivých světel, bez bělosti dne,
jsme jen my, duše zranitelné,
v tichu noci, kde se všechny touhy snoubí,
nacházíme světlo, jež v srdcích hoří.

V každém okamžiku, v každém nádechu
se stáváme jedním – tělem i duší,
v tmavém oparu noci sundáváš masku,
a my se ztrácíme, svobodní a živí.
 

Tagy: