5.2. Zimní dny neubývají

5.2. Zimní dny neubývají

Stále jsou tu zimní dny,
kdy mráz se snoubí s vášní,
Sextino v tobě probouzí vlhké sny
a ty šeptáš v noci tajemství.

Světla měst se rozplynou
v záři noci, kde touha kvete,
každý dotek, slovo, buď sám sebou,
maluješ příběh, co mezi sebou oba chcete.

V rytmu srdce, v pulsu života,
splynou cesty, sny i touhy,
na hranici mezi sny je i realita,
kde každá chvíle má i šmouhy.

Přijď, oslav krásu momentu,
v této chvíli, kdy vše se může stát –
Sextino volá, skončíš u známého incidentu,
vždyť si to měl vždy tak rád.

Ať tvé kroky, tvůj smích, tvé srdce
v rytmu noci najdou cestu k svobodě,
každá hvězda, každý záblesk v dálce
je oslavou života, který vznikl až moc hladce.