Evoluce ženské krásy aneb jak se měnily ideály krásy napříč staletími

V průběhu staletí se ideály ženské krásy neustále měnily, ovlivněné kulturními, společenskými a ekonomickými faktory. To, co bylo považováno za krásné v jednom období, mohlo být v jiném považováno za nevhodné nebo dokonce škodlivé. Dnes se podíváme na fascinující cestu proměn těchto ideálů a na to, jak můžeme lépe porozumět a přizpůsobit se měnícím se standardům krásy.

Středověk: Krása ve skromnosti

V období středověku (cca 5.–15. století) byla krása spojována především se skromností a duchovností. Ženy byly považovány za krásné, pokud ztělesňovaly čistotu a pokoru. Bledá pleť byla v té době velmi ceněna, protože symbolizovala urozenost a bohatství – ženy, které nemusely pracovat venku na slunci, si mohly dovolit udržovat svou pleť světlou. K dosažení této bledosti se používaly různé kosmetické prostředky, často však velmi škodlivé, obsahující olovo či arzen.

Symbolika vlasů byla rovněž důležitá. Dlouhé, rozpuštěné vlasy byly spojovány s mládím a nevinností, zatímco vlasy zakryté pod závojem nebo čepcem vyjadřovaly skromnost a mravnost. Vdané ženy často nosily vlasy zakryté, aby vyjádřily svou oddanost manželovi a Bohu.

Renesance: Oslava plných tvarů

Renesance (14.–17. století) přinesla návrat k oslavě lidského těla a zejména ženské formy. Plné tvary byly v renesanci vysoce ceněné. Široké boky, bujné poprsí a zaoblené bříško byly považovány za ideál krásy, protože naznačovaly, že žena je schopná rodit děti a že pochází z bohaté rodiny, která si může dovolit hojnost jídla. Tento ideál krásy byl hluboce zakořeněn ve společenské potřebě udržovat rodinu a zajišťovat její pokračování. Malíři jako Tizian nebo Botticelli zobrazovali ženy s bohatými křivkami a světlou, jemnou pokožkou, která byla stále považována za znak vyššího společenského postavení. V renesanci byly populární korzety, které formovaly ženskou postavu do žádoucího tvaru. Tyto korzety však často vedly k deformaci žeber a dalším zdravotním problémům.

Bohaté vlasy byly také symbolem ženskosti a krásy. Ženy si vlasy často splétaly do složitých účesů, zdobených perlami a drahokamy, což bylo projevem jejich bohatství a společenského postavení.

18. století: Extravagance a přehnané líčení

V 18. století, zejména ve Francii za vlády Ludvíka XV., byla krása spojována s extravagancí a okázalostí. Ženy si běžně nanášely silné vrstvy pudru, červené tvářenky a výrazného líčení, aby vypadaly co nejvíce „dokonale“. Velmi populární byly i extravagantní účesy. Ženy nosily složité, vysoké účesy, často doplněné parukami. Tyto účesy byly zdobeny stuhami, pery a dokonce i miniaturami lodí nebo jiných dekorativních předmětů. Úprava vlasů byla tak náročná, že ženy často spaly vsedě, aby si zachovaly svůj účes co nejdéle.
 

19. století: Vítězství přirozenosti

Romantismus v 19. století přinesl návrat k přirozenějšímu vzhledu. Ideál krásy se přesunul k jemnosti, něžnosti a přirozeným rysům. V tomto období začaly ženy klást větší důraz na péči o pleť a vlasy, zatímco líčení se stalo méně výrazným a umírněnějším. Účesy se také změnily. Ženy začaly nosit vlasy v jednodušších stylech, často splétané do copů nebo volně sepnuté. Důraz se kladl na délku a přirozenost vlasů, které byly symbolem ženské krásy a mládí.

Pro zajímavost, v tomto období se začalo rozšiřovat používání přírodních kosmetických produktů, jako jsou růžová voda a bylinné výtažky, které zůstávají populární dodnes.

20. století: Moderní proměny krásy

Během 20. století se ideály krásy měnily neuvěřitelně rychlým tempem. 

- 1920s: Flapper styl - Po první světové válce se ideál krásy posunul směrem k emancipovaným a sebevědomým ženám, které se vzdaly tradičních ženských rolí. Tento trend byl ztělesněn „flapper“ dívkami, které nosily krátké vlasy, rovné šaty a výrazné líčení. Štíhlá postava a chlapčenský vzhled byly velmi populární, což bylo v kontrastu s předchozími ideály plných tvarů.

- 1950s: Marilyn Monroe a oslava křivek - Po druhé světové válce se opět vrátily křivky do módy. Marilyn Monroe se stala ikonou ženské krásy, jejíž plné tvary a výrazné boky a poprsí symbolizovaly ideál ženskosti a smyslnosti. Tento ideál byl podporován i módou, která zdůrazňovala pas a tvarovala postavu do žádoucí „přesýpacích hodin“.

- 1970s: Hippie éra a návrat k přírodě - Sedmdesátá léta přinesla uvolněnější přístup ke kráse. Hippie hnutí prosazovalo přirozenost a individualitu, což se projevilo v návratu k přírodnímu vzhledu. Ženy nosily dlouhé, volné vlasy, a líčení bylo minimální. Důraz byl kladen na přijetí vlastního těla a odmítnutí komerčního diktátu krásy.

- 1990s: Extrémní štíhlost a „waif“ modelky - V devadesátých letech se ideálem krásy stala extrémní štíhlost, kterou propagovaly supermodelky jako Kate Moss. Tento vzhled, často označovaný jako „heroin chic“, byl inspirován módními návrháři, kteří preferovali androgynní, nezdravě štíhlý vzhled. Tento trend byl často kritizován za propagaci nezdravých tělesných standardů a měl negativní dopad na vnímání těla u mladých žen.

21. století: Diverzita a individualita

Hnutí body positivity propaguje myšlenku, že všechny tělesné typy jsou krásné, a že bychom měli oslavovat svou jedinečnost. Média a módní průmysl začínají tuto filozofii přijímat, což se projevuje větší zastoupeností různých typů modelů a hereček v reklamách a na přehlídkových molech.

Výzkumy ukazují, že média mají obrovský vliv na vnímání ideálů krásy. Jedna studie například zjistila, že po sledování módních časopisů se ženy často cítí méně spokojené se svým vzhledem. Proto je důležité vybírat si obsah, který vás inspiruje a podporuje vaše sebevědomí. To je dnes velmi časté i například na Instagramu, kde se ženy střetávají s profily žen, které používají velké množství různých photoshopů a obecně úprav. To v ženách evokuje, že nejsou dostatečně krásné. Je nutné si uvědomit, že to, co vidíme na internetu, ve většině případech není skutečné! S nikým se neporovnávejte, protože každý je jedinečný. To co máte vy, nemá nikdo jiný. A pokud vám to i tak dělá problém, jednoduše tyto profily nesledujte. Až tak je to jednoduché!

Krása je proměnlivá a každý ideál má své kořeny v kulturním a historickém kontextu. Zatímco trendy přicházejí a odcházejí, skutečná krása vychází z toho, jak se cítíme ve svém těle a jak přijímáme sami sebe. Naučme se čerpat inspiraci z minulosti, ale zároveň si uvědomme, že to nejdůležitější je být věrný svému vlastnímu stylu a komfortu. Vždyť krása je v konečném důsledku o autentičnosti a radosti ze sebe samých.