Proč se někteří lidé nedokážou odpoutat od minulých vztahů a neustále myslí na své ex?

Představte si, že od rozchodu vašeho přítele uplynul už více než rok, ale on stále nemůže přestat mluvit o své bývalé. Neustále se vrací k tomu, co mohl udělat jinak, jak ho přesvědčila, že ho miluje, a pak vztah ukončila. Snažíte se být pro něj oporou a zůstáváte přítomní, ale nikdy mu neřeknete o svých vlastních bolestech, které si s sebou nesete už dlouhá léta.

Přestože uběhly desítky let, někdy, když ležíte pozdě v noci sami nebo se probouzíte polospánkem ráno, vaše mysl se vrací zpět. Vybavíte si intenzitu svých tehdejších emocí, obrovskou přitažlivost, kterou jste cítili, a hlubokou bolest, když to skončilo. A tak tam ležíte – zlomené srdce šestnáctiletého teenagera v těle čtyřicátníka. Nemůžete se ubránit myšlence, zda to tehdy nebyl právě ten člověk, se kterým jste měli být.

Proč se od toho nedokážete odpoutat? Proč vás události z dávné minulosti stále ovlivňují a pronikají do vaší současné emocionální zkušenosti? Měli jste přece jiné lásky a jiné rozchody, z nichž některé jednoduše vyšuměly do pozadí. Na ty už téměř nikdy nepomyslíte. Takže v čem je rozdíl?

Odpověď možná spočívá v tom, jak zpracováváte emoce – ve vašem stylu citové vazby, vašich očekáváních ohledně budoucnosti založených na těchto vazbách a ve způsobu, jakým se vaše emoce prolínají se systémem vaší paměti.

Styl citové vazby a jeho vliv na zpracování emocí

Pokud se s pojmem styl citové vazby setkáváte poprvé, můžete si o něm více přečíst zde. Klíčovým bodem je, že lidé s bezpečným stylem citové vazby mají dobře zvládnuté dovednosti regulace emocí, dokážou ocenit jak dobré, tak špatné stránky druhých (jednoduše řečeno - nesoudí) a mají obecně pozitivní očekávání ohledně výsledků. Jinými slovy věří, že láska bude vždy dostupná a že kolem nich budou lidé, kteří je podpoří.

Když jsou jejich vztahy v pořádku, nepřehánějí své pozitivní emoce. Jednoduše si užívají krásu daného okamžiku a berou ji s nadhledem. Stejně tak, když se věci zhorší, nejsou rozdrceni negativními emocemi. Protože věří, že podpora a láska tu vždy budou, nepropadají přesvědčení, že musejí najít a spojit se s tím jedním konkrétním člověkem v přesně daném čase, nebo už nikdy nedostanou šanci na pravou lásku.

Protože nemají sklon k dramatizaci, idealizaci ani přesvědčení, že láska konkrétní osoby je může „zachránit“, nevytvářejí si v hlavě přehnané nebo nerealistické příběhy o lásce.

Lidé s úzkostlivým stylem citové vazby

Srovnejme to s tím, jak věci obvykle probíhají u lidí s úzkostlivým stylem citové vazby. Pokud patříte k této skupině, můžete považovat lásku za vzácnou komoditu, kterou je třeba chránit a hlídat. Možná věříte, že lásky není dost pro všechny. Z toho vyplývá, že často věříte v existenci jednoho jediného člověka, se kterým se musíte spojit.

Když potkáte někoho, koho považujete za toho „pravého“, jste neustále ve střehu, abyste ho neztratili. Sklony ke snění a idealizaci vás vedou k vytváření fantazií o dokonalé, intenzivní a vášnivé lásce. Tyto vysoké vrcholy emocí však obvykle střídají stejně hluboké propady, zoufalství (ne-li panika), když se věci pokazí. A během toho všeho člověk s tímto stylem citové vazby neustále přemítá a opakuje si události ve své hlavě stále dokola.

Paměť a její propojení s emocemi

Zde se dostáváme k tomu, jakou roli hraje paměť. Pokud prožijete intenzivní emocionální zážitek, vaše amygdala (klíčová součást emocionální části mozku) přiřadí k této vzpomínce emoční „značku“. Když si později tuto vzpomínku vybavíte, emoce se automaticky vyvolá společně s ní. Nebo pokud se někdy v budoucnu objeví podobný emocionální stav, může to vytáhnout vzpomínku na tento minulý zážitek na povrch vědomí.

Čím více nad vzpomínkou přemýšlíte, tím silnější se pro ni stávají nervové dráhy ve vašem mozku (tento proces se nazývá dlouhodobá potenciace).

Neuzavřené a nejasné vztahy

Dalším faktorem je, že ztráty vztahů u lidí s úzkostlivým stylem jsou často prožívány jako neuzavřené a nejasné. Tito lidé mají tendenci přehrávat si události stále dokola v neúspěšné snaze „pochopit to“ a „zbavit se bolesti“. Problém je, že tento přístup obvykle nefunguje. Výsledkem často je, že se i v pokročilém věku přistihnete, jak se melancholicky vracíte ke „ztracené lásce“.

Pokud tedy máte sklony opakovaně přemítat nad bolestnými vzpomínkami, zkuste se místo toho zaměřit na budoucnost a na strategie, jak vztahy zlepšovat. Výzkumy ukazují, že řešení zaměřené na budoucnost snižuje stres a negativní emoce. Nesnažte se pochopit minulost – to nevede k úlevě.

Lidé s odmítavým stylem citové vazby

Lidé s odmítavým stylem citové vazby tuto snahu automaticky opomíjejí. Doslova „odmítají“ negativní společenské události a ztráty jako bezvýznamné. Také potlačují negativní emoce, takže je obvykle neprožívají intenzivně (alespoň na vědomé úrovni).

Tento vzorec popírání a potlačování tlumí negativní vzpomínky spojené se sociálními událostmi a zmírňuje bolest. Má to však svou cenu. Tito lidé používají stejné strategie i ve vztazích v reálném čase, což může ovlivnit jejich schopnost vytvářet hluboké a smysluplné vazby.

Lidé s úzkostlivě-odmítavým (strachovým) stylem

Lidé s strachovým stylem citové vazby mají stejně intenzivní touhy jako ti s úzkostlivým stylem. Mají ale také sklon k vyhýbání se emocím, popírání a potlačování jako lidé s odmítavým stylem. Problém je, že nemají dostatečně silné schopnosti regulace emocí, aby tyto pocity efektivně potlačili. Negativní emoce a vzpomínky proto snadno pronikají do vědomí v nevhodných chvílích a vyvolávají intenzivní emoční propady.

Jak uzavřít minulost a vytvořit nové perspektivy

Bez ohledu na váš styl citové vazby mají všichni lidé potřebu porozumět svému světu. Pokud nedokážete pochopit, proč vztah skončil, váš mozek nebude vědět, kam tuto informaci v paměti „uložit“ nebo jak ji zapracovat do vaší mentální mapy světa (schématu).

Pokud je situace dostatečně nejasná, nemáte dostatek informací na to, abyste změnili nebo vytvořili nové mentální mapy. Tyto myšlenky a vzpomínky proto jen tak bloudí a zůstávají aktivní, dokud nepřijde nový vztah, který vás od nich na čas odvede. Ale i pak tyto myšlenky jen trpělivě čekají, až se znovu ocitnete na osamělém místě nebo budete poslouchat přítele, jak se neustále vrací ke svému poslednímu rozchodu.

Pokud tedy chcete prolomit tento cyklus, je třeba se naučit přesměrovat své myšlení. Zde jsou kroky, které vám mohou pomoci:

1. Přijměte, že minulost nezměníte

Jedním z důvodů, proč se lidé nedokážou odpoutat od minulých vztahů, je podvědomá snaha „vrátit se zpět a něco opravit“. Bohužel to není možné. Čím dříve přijmete, že minulost je neměnná, tím dříve se můžete začít soustředit na přítomnost a budoucnost. To neznamená potlačovat emoce, ale spíše přijmout realitu, že žádná úvaha nad tím, co „bylo“ nebo „mělo být“, nezmění to, co se stalo.

2. Přemýšlejte o svém stylu citové vazby

Pokud se poznáte v jednom z méně adaptivních stylů (úzkostlivý, odmítavý nebo strachový), zkuste věnovat čas práci na svých vzorcích chování a myšlení. Terapie zaměřená na attachment, mindfulness nebo sebepoznávací cvičení vám mohou pomoci lépe porozumět, proč na některé vztahy reagujete určitým způsobem.

Například lidé s úzkostlivým stylem se mohou zaměřit na budování pocitu vlastní hodnoty, který není závislý na potvrzení od druhých. Lidé s odmítavým stylem mohou prozkoumat své obranné mechanismy a pracovat na hlubším propojení s vlastními emocemi.

3. Zaměřte se na přítomnost

Vědomé zaměření na přítomnost je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak zabránit tomu, aby vás minulost neustále stahovala zpět. Techniky jako mindfulness nebo meditace vás mohou naučit, jak své myšlenky „ukotvit“ v aktuálním okamžiku, místo aby bloudily ve vzpomínkách.

Každý den si najděte chvíli, kdy si plně uvědomíte, co právě cítíte, vidíte, slyšíte nebo děláte. Tento proces může posílit vaše vědomí, že minulost není jediná věc, která vás definuje.

4. Naučte se odpouštět – sobě i ostatním

Příčinou uvíznutí v minulosti bývá často neodpuštění – buď druhé osobě, nebo sobě samým. Možná se obviňujete, že jste něco udělali špatně, nebo že jste vztah nepoznali jako špatný dříve. Možná stále zadržujete zlobu vůči bývalému partnerovi.

Proces odpuštění není snadný, ale je klíčový pro uzavření minulosti. Pamatujte, že odpuštění není o omluvě druhé osoby nebo o zapomnění – jde o uvolnění svého vlastního emocionálního sevření, abyste mohli jít dál.

5. Vytvořte si nové vzpomínky

Pokud jsou vaše staré vzpomínky silně emocionálně „označené“, pomůže vám vytváření nových, pozitivních zážitků, které vám umožní posunout se vpřed. Začněte se věnovat aktivitám, které vás naplňují a přinášejí radost. Setkávejte se s novými lidmi, objevujte nové koníčky nebo se zaměřte na osobní růst. Každý nový zážitek vám může pomoci vybudovat nové asociace v paměti, které překryjí staré, bolestivé vzpomínky. Jakmile začnete prožívat více pozitivních okamžiků, můžete si uvědomit, že minulost není to, co vás definuje, ale že máte plnou kontrolu nad tím, jak tvarujete svou budoucnost.

Závěrem lze říci, že schopnost odpoutat se od minulých vztahů je silně ovlivněna naším stylem citové vazby a způsobem, jakým zpracováváme emoce. Lidé s úzkostlivým stylem citové vazby často procházejí opakovaným přemítáním o minulých vztazích, což může vést k neuzavřeným emocím a nejasnostem, které se stávají těžko překonatelnými. Naopak lidé s bezpečným stylem citové vazby mají tendenci udržovat rovnováhu a hledat pozitivní výhledy na budoucnost, což jim pomáhá lépe se vyrovnat s minulými ztrátami. Klíčem k uzavření minulosti a posunu vpřed je tedy nalezení rovnováhy mezi pochopením minulosti a zaměřením se na budoucnost. Ať už patříte k jakémukoli typu, je důležité pracovat na sebeuvědomění, uzdravování a otevřenosti vůči novým možnostem, které přinášejí vztahy a život obecně.