10.2. Tajemství milenců
Ve stínech noci, v hebkosti tmy,
šeptají slova, co patří jen jim.
Doteky hřejí, jak plameny svíček,
čas se jim ztrácí v rytmu jejich srdcí teď.
Rty, co se hledají v tichém tom blouznění,
každý vzdech tajemství v sobě má skrytý.
Pod rouškou touhy a vášnivých chvil,
milenci splývají – svět kolem ztich’.
Neptají se zítřka, nežádají víc,
stačí jim přítomnost, hořící svit.
Ať svět se točí a dny plynou dál,
oni si navždy uchovají ten žár.
Komentáře (0)