9.2. Nepřestal si nikdy

9.2. Nepřestal si nikdy

Řekla jsem ,,dost" a tys nepřestal, 

v očích mám prosbu, ty touhu a tmu, 

provazy tuhnou jak tvůj chtíč mezi stehny,

jsi pánem mého dechu i vzdechů. 

 

Na kolenou šeptám, co vím, že chceš slyšet, 

chtíč zase roste, tělo se třese, 

červené stopy ti do kůže píšu, 

když poprosím o víc, tvá ruka se na mé ústa snese. 

 

Černá je noc, rudá tvá kůže, 

každá tvá rána mě nutí chtít víc, 

pokorná, poslušná, svázaná k tobě, 

patřím ti celá, už není kam jít, 

chci Tě, stále víc.