9.2. Nepřestal si nikdy
Řekla jsem ,,dost" a tys nepřestal,
v očích mám prosbu, ty touhu a tmu,
provazy tuhnou jak tvůj chtíč mezi stehny,
jsi pánem mého dechu i vzdechů.
Na kolenou šeptám, co vím, že chceš slyšet,
chtíč zase roste, tělo se třese,
červené stopy ti do kůže píšu,
když poprosím o víc, tvá ruka se na mé ústa snese.
Černá je noc, rudá tvá kůže,
každá tvá rána mě nutí chtít víc,
pokorná, poslušná, svázaná k tobě,
patřím ti celá, už není kam jít,
chci Tě, stále víc.
Radek
❤️❤️