8.2. Spoutej mě a znič

8.2. Spoutej mě a znič

Spoutej mě slovy, líbej mé rty, 

ať hořím touhou, ať ztrácím v těle cit. 

Tvé ruce jsou řetězy, tvé slovo je příkaz,

rozkazuj, veď mě, chci poslouchat zas. 

 

Na kůži stopy po vášnivém hříchu, 

chvěju se v řetězech, není mi k smíchu, 

klekám si před tebou, poslušná, hříšná, 

zatni své nehty - bolest je výzva. 

 

Bičem ty šeptáš slova tak drsná,

bolest je rozkoš, tělo bolí a hřmí.

Svázaná k posteli, tvá hračka krásná, 

propadám hlouběji do toho, co je mezi námi.